Je pondělí, 25. 4. 2016, a my se úderem půl deváté vydáváme společně s naší tercií jako již poněkolikáté na dobrodružství do Bavorského lesa. Proč právě tam? Wildniscamp, tedy v překladu kemp v divočině, leží na bavorské straně kousek za českými hranicemi a nabízí svým návštěvníkům možnost zažít panensky čistou přírodu. Propojení aspektu poznávání přírody a lesa společně s německým jazykovým konceptem v reálné praxi představuje vítané obohacení naší gymnaziální výuky.
Na místo, kde pro nás byl již nachystán chutný vegetariánský oběd, jsme dorazili krátce po poledni. To že nejsme v hotelu, pochopila záhy velmi rychle první skupinka studentů, vybraných na celodenní službu v kuchyni. Zbytky od oběda do bio-odpadu, nejprve vše dočista „předmýt“, dezinfikovat v myčce a následně do sucha utřít a uklidit na své místo. Nad čistotou a dodržováním přísných hygienických předpisů ostřížím okem po celý týden pečlivě dohlížela paní učitelka Akslerová. Pro některé žáky to byla dokonce v dnešní přetechnizované společnosti událost existenciálního rázu.
Exkurze po území Wildnicampu pak následně pokračovala do přilehlé hospodářské budovy (spíše kůlny), kde stálo několik kontejnerů (cca 10-11) na třídění odpadu. Celý pobyt se pak nesl v duchu hesla: „Třídit, třídit, třídit!“ To, že jsou Němci pověstně „ekologičtí“, bylo v Bavorském národním parku ještě dovedeno do úplné preciozity.
Naši „lesní průvodci“ (Waldbetreuer) seznámili žáky s jednotlivými typy lesních chatek, které se staly jejich útočištěm povětšinou po celých pět dnů. „Wiesenbett“ – lesní postel naplněná senem, „Erdhöle“ – připomínající „Hobitín“, „Baumhaus“ ve stromoví, „Waldzelt“ ve tvaru Slunce, „Wasserbett“ nad bublajícím potokem a „Lichtstern“ ve tvaru hvězdy se staly předmětem vášnivé diskuze o tom, kdo kde bude spát. Vše se vyřešilo nakonec dohodou a kompromisem. Do „Lichtstern“ se přesunula jedna skupinka chlapců, kteří za svou „ústupnost“ jiné skupince byli zproštění povinnosti mytí nádobí po celý týden.
Po odpoledním seznamovacím programu se ještě před večeří všichni zásobili množstvím dek a teplých kůží, které se ukázaly opodstatněné zvláště v chatkách bez topení. Osazenstvo chatek Erdhöhle, Waldzelt a Wasserbett za dozoru pedagogů po kratším souboji nakonec rozdělalo oheň, který se udržoval zhruba do 23:00. První noc byla zásadní. Byl to adrenalin a nová zkušenost pro všechny zúčastněné.
Probuzení do úterního ráno bylo vskutku neuvěřitelné. Obloha předchozího dne sice naznačovala jistou oblačnost, ale pohled z okna ven do krajiny jednomu vyrazil málem dech. Kam oko dohlédlo, ležela bílá sněhová čepice. A sněžilo i s přestávkami po celý den. Naštěstí jsme byli předem varováni vedením kempu a měli teplé oblečení, povětšinou zimní bundy a boty. Ale stále jsme tomu nebyli schopni uvěřit. Toto má být jaro?
A tak vedle poznávání lesa a rostlin, schovaných nyní pod sněhem, stavěli někteří sněhuláky a vedli mezi sebou sněhové bitvy. Ve středu jsme proto namísto výšlapu na „Falkenstein“, Sokolí horu, šli kratší variantu výletu do Domu divočiny (Haus zur Wildnis). Na zpáteční cestě nám v jednom z výběhu velmi zblízka na několik minut zapózoval jeden z rysů J.
Ve čtvrtek se pracovalo ve skupinkách s lektory na dokončení projektů, které byli za účasti všech odprezentovány v terénu či v centrální budově. Jedna skupina postavila např. most přes potok, další malý přístřešek s výzdobou přírodních živlů, jiná zkoumala a shromáždila poznatky o bobrech a jejich hrázi. V průběhu práce na projektech byla komunikačním jazykem němčina.
Počasí si s námi tento rok trochu aprílově zahrálo. Při odjezdu v pátek do Prahy nebylo po sněhu ani památky a Bavorsko se s námi loučilo slunečně jarní oblohou. Ale i přes někdy bojové podmínky většina studentů v rámci závěrečného hodnocení pozitivně hodnotila „nové zážitky“.
Více fotografií ve fotogalerii.
