Dva týdny utekly jako voda v Labi protékajícím Hamburkem. Měsíce předem jsme se my, 15 žákyní a žáků ze sexty, těšili na dva dubnové týdny výměnného pobytu spojeného s praxí. Přestože jsme k naší nesmírné radosti nechodili do školy, neznamená to, že jsme se ničemu novému nenaučili a jen si užívali. Praktikum nám během deseti pracovních dní umožnilo nakouknout mnohem dále, než nám kdy školní lavice dovolí.
Do Hamburku nikdo z nás nejel na dovolenou, ale pracovně. V Německu je na rozdíl od České republiky povinnost absolvovat v 10. a 11. třídě praxi. Abych byla konkrétní, tak rovnou praxe dvě – jednu v podnicích a firmách a druhou v sociální sféře. Naše škola, jako jedna z českých výjimek, má praxi v Německu zakotvenou v rámci výuky v sextě. Na výběr bylo několik pracovišť, s kterými má naše partnerské Gymnázium v Hamburku (Immanuel Kant Gymnasium) dobré a dlouholeté zkušenosti. Od mateřských školek, přes cestovní kanceláře, výzkumné laboratoře až do právnické kanceláře jsme si každý mohli vybrat, kde chceme sbírat první pracovní zkušenosti. Někteří mají jasno v tom, jakou cestou jejich kariéra povede a zvolili pracoviště tak, aby odpovídalo jejich budoucím představám. Ti z nás, kteří zatím nevědí na jakou vysokou školu ze za dva (!!) roky budou hlásit, se zapsali na místa, která v nabídce vypadala nejzajímavěji a zároveň důvěryhodně.
V Hamburku jsme bydleli v hostitelských rodinách žáků z 10. třídy gymnázia v jižní části Hamburku, která se jmenuje Harburg. V říjnu tohoto roku přijedou naši hostitelé k nám do Prahy, aby u nás rovněž absolvovali praxi. Během nekonečné cesty z Prahy bylo mnoho z nás nervózní. Co nás čeká? Budu rozumět, co mi kdo říká? Co mám vůbec první den říct?
Samozřejmě byly rozdíly v délce pracovní doby, možnosti udělat si přestávku i v úkolech, které jsme měli plnit. Mnozí z nás byli hned první pracovní den vystaveni nejen jazykovým překážkám – museli jsme číst dlouhé soudní spisy, třídit exotické květiny podle názvu nebo psát článek, který druhý den vyjde v novinách. Vše jsme zvládli lépe než na jedničku. Zvykli jsme si na pracovní režim, nebo se o to alespoň pokusili. Mluvili s lidmi, kteří vykonávají třeba i naše vysněné povolání. Jezdili autobusem v pracovní špičce a přitom nejeli do školy, ale do práce. Zjistili jsme, k čemu jsou dobré znalosti ze školy a co můžeme v budoucnu v klidu zapomenout. Šli jsme v oblecích a lodičkách na první pracovní pochůzky. Mnohem více jsme si vychutnali Feierabend – německy volno po práci. I přes možné trapasy a nedorozumění víme, s čím si máme lámat hlavu a s čím ne. Prostě a jednoduše jsme si rozšířili obzory, co se budoucnosti a světa dospělých týče.
I když jsme nevykonávali všechny úkoly plnohodnotně, měli jsme skvělou možnost zjistit, že jakákoliv činnost má výsledky, za které dostaneme více než jen jedničku v „Baklářích“. Ať už hlídání řvoucích batolat či stěhování kuchyně – vše mělo smysl a přineslo výsledek s pocitem vykonání dobré práce. Každý z nás na sebe může být hrdý, že se nebál praxi absolvovat. Opravdu to za tu zkušenost stálo – nejen, že budeme mít oproti našim vrstevníkům v životopise o kolonku navíc, ale budeme mít jasněji v tom, co chceme v budoucnu vykonávat za povolání. I když se někomu v určité práci nelíbilo a nudila ho tupá rutina či kolektiv, aspoň bude vědět, co nechce a bude se toho vyvarovat. Neříkám, že z nás budou truhláři, učitelky v mateřské školce, prodavačky, laboranti nebo bankéři. Víme, co od nás pracovní trh požaduje, a máme možnost rozvíjet vlastní schopnosti, abychom měli co nabídnout a jak vyniknout.
Všichni jsme si dva týdny v Hamburku moc užili a přejeme i příštím ročníkům sexty, ať si svůj pobyt vychutnají a nebojí se „jít do práce“.
Více fotografií zde.
