Gratulujeme Barboře Kapustové z oktávy, která postoupila do 2. kola 11. ročníku filozofické soutěže „Nebojme se myslet!“. Umístila se na 11. místě ze 111 účastníků z celé České republiky. Soutěž určenou pro předposlední a závěrečné ročníky středních škol pořádá Katedra filozofie Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Účastníci měli za úkol napsat vlastní filozofický text na jedno ze čtyř témat. Barbora se ve svém textu zamyslela nad tématem č. 3. Letošní nabídka byla následující:
- „Ať již je dovoleno pokládat člověka za jakkoli sobeckého, přesto v jeho přirozenosti evidentně existují určité principy, které způsobují, že je zainteresován na osudu jiných lidí a že jejich štěstí je pro něj nezbytné, i když z něj nemá nic jiného kromě radosti, že je jeho svědkem.“ (Adam Smith, Teorie mravních citů)
- „Jestliže si někdo necení evidence, jakou evidenci mu pak předložit, abychom dokázali, že by si jí cenit měl?“ (Sam Harris, „Is the Foundation of Morality Natural or Supernatural? The Craig-Harris Debate“)
- „Všímáme si totiž spíš křiku a lomozu kolem těchto nepokojů, ale pomíjíme jejich pozitivní účinky. Zájmy mocných a zájmy lidu jsou vždycky protichůdné a z jejich konfliktu se rodí v životě společnosti stále nové zákony a vyšší stupeň svobody.“ (Niccolò Machiavelli, Úvahy o vládnutí a vojenství)
- „Můžeme doufat, že stroje nakonec budou člověku konkurovat ve všech čistě intelektuálních oblastech.“ (Alan Turing, „Computing Machinery and Intelligence“)
„Nebojme se myslet“ není ale pouze název soutěže, nýbrž i heslo, které vyjadřuje podstatu školy. Co totiž původně znamená škola? SCHOLÉ znamená volný čas, opak zaneprázdněnosti každodenního obstarávání, je to čas určený k tomu, aby se člověk mohl setkat sám se sebou, aby poznal sám sebe, jak zní jiný slavný příkaz. Přeji nám všem, abychom potkali sami sebe. Začít můžeme třeba tím, že zkusíme sami myslet a nebudeme se myšlení bát. Budou pak pro nás platit Heideggerova slova: „Do toho, co je to myšlení, pronikneme, když budeme sami myslet. Aby se takový pokus zdařil, musíme být připraveni se myšlení učit. Jakmile jsme se do takového učení pustili, už jsme také připustili, že jsme dosud myslet neuměli.“
Tomáš Tlapa