POCITY
Magdaléna Dvořáková, kvarta
COVID-19 jmenuje se,
ten co nám jen smůlu nese.
Každé ráno, každý den,
přemýšlím o něm jen a jen.
Kdy už odejít se uráčí?
Ať Babiš s oznámením přikráčí,
že můžem ven konečně.
Já nechci zavřená být věčně.
Rodinu mou nade všechno miluju,
ale ještě jeden den a asi se zabiju.
Na nervy lezou mi pořád,
ať si radši pustí ten svůj oblíbený pořad.
Ale teď už k pocitům,
ať vysvětlím těm kopytům,
že sdílet se mnou dům je prosté,
však nadávat mi přijde sprosté.
Blízcí moji kamarádi,
postrádám vás každou chvíli.
Všichni všechno vidí černě,
i mně upřímně je příšerně.
Vím ale že černá mysl,
pro zachování klidu ztrácí smysl.
Pesimismus nevyřeší nic,
akorát nám dělá stresy navíc.
A tak křičím z plných plic:
korono, ať už jsi pryč!