Nabízí se logicky řada odpovědí, na které se hledala odpověď ve čtvrtek 26. 11. večer. Tady jsme si spolu s Václavem Bartuškou, který napsal knihu Polojasno, kladli onu sugestivní otázku, kam kráčíme od 17. listopadu 1989? Jdeme tím směrem, který se nám líbí, nebo jsme se ocitli v nějaké slepé uličce, odkud nás zase musí někdo vyvést nebo tam zatvrdneme na věčné časy?
Na naše setkání dorazilo příjemně velké množství lidí, byli jsme tak rovnoměrně rozloženi na pamětníky a mladé posluchače se zájmem. To mě potěšilo, protože se všeobecně tvrdí, že moderním dějinám se ve školách vyhýbají. Není to pravda.
Nicméně, včerejšek byl o reflexi 17. listopadu a době porevoluční. Připomněli jsme si události na tehdejším Albertově, psychopatickou postavu Drahomíry Dražské, prohnilost systému, který to tenkrát už vzdal a neměl sílu se bránit (přesto byly plány na kulometné hnízdo, které by pokropilo Letnou či přelet nadzvukových stíhaček těsně nad demonstrujícími, které se naštěstí neuskutečnily). Zmínila se tzv.“Lorencova skartace, “ i to, že šéf StB sice chvíli ve vazbě poseděl, ale při jeho předání na Slovensko byl zbaven všech obvinění a aktivně se zapojil do porevolučního podnikatelského života.
Cesta, kterou kráčíme od oněch revolučních dní, je podle našeho hosta cestou správným směrem, máme se nyní tak dobře, jako nikdy v minulosti a je jen na nás, zda si své hodnoty dokážeme ubránit.
To byla hezká tečka za hodinovým revolučním setkáním, které bylo rychlé, dynamické, výstižné…