Studentem ve Finsku

Studentem ve Finsku

Soudě podle oficiálních statistik, patří Češi k zápecníkům, kteří houfně necestují ani za prací ani za vzděláním, rádi sedí doma a bojí se všech změn. Skutečnost je samozřejmě poněkud odlišná, čímž mohu být statistici zaskočeni, což ale nemění nic na faktu, že minimálně za studiem se mladí lidé vydávají často a rádi. A mnohdy i velmi daleko.

Poměrně často potkávám nadšené absolventy pobytu v Austrálii, na Novém Zélandu, kdesi v zapadlých oblastech Ameriky či neznámých asijských, ba i afrických zemích. Na otázku, jak se jim v cizině líbilo, odpovídají většinou nadšeně, že skvěle, protože poznali jinou kulturu, byli zodpovědní sami za sebe a samozřejmě dokonale se naučili jazyk. K praktickému využití.

„Byl to nejlepší rok mého života,“ říkají a svým nadšením snadno strhnou své okolí. Vysvětlují, jak moc je to posunulo dopředu a zdaleka tím nemyslí jen jazykové schopnosti.

„Když celý rok žijete v nové rodině, osamostatníte se, získáte jiný pohled na problémy, potkáte řadu nových lidí, uzavřete nová přátelství.“

Je zjevné, že chrlí samá pozitiva, zvlášť když jde o netradiční zemi a dokonalou symbiózu s hostitelskou rodinou.

DSC_0336.JPG

Pustit se do podobného dobrodružství přitom není úplně jednoduché. V první řadě vám musí vyjít vstříc škola, kam se chcete po skončení pobytu vrátit. Většinou se jedná o rozdílové zkoušky, které logicky vyžadují velkou námahu. Naučit se všechno sám, ať už v předstihu či ex post, rozhodně není procházka růžovým sadem. Dále rodiče musí mít k dispozici nemalou finanční částku, která celý roční pobyt pokryje. Důležitou roli hraje i ochota opustit na celý rok zajeté koleje, přátele i rodinné pohodlí „mama hotelu.“

A určitě i chvilková nejistota, kdy není úplně jasné, kam vás zprostředkující agentura přidělí. Zda do města či někam do vesnice nebo na americkou samotu, kde jediným spojením se světem je místní konzum a připojení na internet.

Uvědomila jsem si to při vyprávění našich studentů, kteří obdobný pobyt absolvovali. Naše škola totiž tyto výjezdové aktivity hodně podporuje, není problém vytvořit individuální vzdělávací plán či připravit rozdílové zkoušky, takže finální rozhodnutí zda vyjet či ne je opravdu jen na studentech a jejich rodinách.

V úterý nám svoje zážitky vyprávěl Matyáš Nebřenský, který prožil rok ve Finsku. Ve vesničce za polárním kruhem. S pěti hostitelskými sourozenci. Vrátil se s dokonalou finštinou, zlepšenou angličtinou, obohacený o poznání jiné kultury a životního stylu. Být rok studentem ve Finsku je v jeho podání báječný zážitek. Myslím, že i zájem posluchačů o jeho vyprávění byl upřímný a nefalšovaný.

Další zkušenosti nám během pololetí formou besedy zprostředkuje David Gabriel, který byl rok v USA a Kristýna Spiesová, která má neopakovatelné dojmy z Nového Zélandu.

DSC_0331.JPG

Jinak máme samozřejmě i studenty z výměnných pobytů v Německu, což logicky koresponduje s hlavním zaměřením naší česko- německé školy. Ale jak vidno, aktivně podporujeme výjezdy i do jiných zemí, přičemž Finsko bylo první na pořadu dne. A Matyáš Nebřenský jistě rád zprostředkuje informace i dalším zájemcům. Stačí se jen zeptat, popřemýšlet a pak třeba také někam vyrazit. Protože co se v mládí naučíš…