Nekrolog

Nekrolog

Dne 24. 6. 2015 zemřela ve věku 62 let paní doktorka Eva Marešová, která stála u zrodu Základní školy německo-českého porozumění i Gymnázia Thomase Manna. Posledních patnáct let působila v čele obou škol.

Místo ředitelky základní školy převzala po paní Christě Štrosové, která tuto školu zakládala. Po odchodu první ředitelky gymnázia paní doktorky Boženy Vaňkové (1936-2006), převzala i vedení této školy.

Pro mnoho absolventů znamená paní Marešová něco jako legendu. Stála u jejich prvních krůčků na základní škole a doprovázela je až po maturitu na gymnáziu GTM a vypuštění do světa dospělých. Dlouhé roky zůstala školství a vzdělávání věrná.

Eva Marešová se narodila 8. 5. 1953 v Senci na Plzeňsku. Od roku 1972 do roku 1978 studovala germanistiku a rusistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Do roku 1989 pak na této fakultě působila; získala zde titul doktorka filozofie a obhájila disertační práci. Věnovala se především dějinám německé literatury.

V letech 1990 až 1992 žila v Bonnu, kde také vyučovala ve škole při československém velvyslanectví.

V roce 1992 začala pracovat ve vznikající ZŠ německo-českého porozumění. O tři roky později se podílela na založení navazujícího osmiletého gymnázia Thomase Manna.

Idea, aby se děti nejen dokonale naučily německy, ale hlavně aby si přitom vytvořily vztah k německy mluvícím zemím, došla pod jejím vedením hlubokého naplnění. Nelze se nezmínit také o jejím výrazném zájmu o české dějiny a literaturu, který využívala nejen ve výuce, ale i jako účinný prostředek k rozšíření všeobecného rozhledu jak studentů, tak kolegů a spolupracovníků. Mnohokrát připomínala, že je třeba sledovat nejenom vzdělávací cíle, ale že důležité je především obecně lidské poslání.

Usilovala o udržení principu mravní odpovědnosti, a logicky tedy i o respektování individuálních lidských svobod. Po celý život považovala za svoji základní povinnost nezpronevěřit se svému povolání. Nebyla netečná k lidským slabostem ani starostem. Byla zodpovědným a empatickým člověkem, který umí vyslechnout, poradit i pomoci.

Byla součástí pedagogického kolektivu ve všech jeho částech i celku. Udržovala zodpovědnost za stav svého okolí, ale především za onen detail, který se dnes paradoxně tolik nezdůrazňuje, ovšem má svoji nezastupitelnou hodnotu – za stav lidské morálky.

Životní dílo Evy Marešové se nečekaně brzy uzavřelo. Tento nekrolog si klade za cíl připomenout její život a práci. Záměrem nebyl souhrn zásluh a jejich vtesání do paměti dějin, ale vyznání úcty k člověku mnohým srdcím blízkému a zároveň věcný pohled na příliš brzy ukončený běh života člověka, jehož jméno se výrazně zapsalo do dějin obou našich škol.

PB300025.JPG