Kvinta v Krkonoších

Kvinta v Krkonoších

Letošní kvinta se v loňském školním roce zúčastnila výměnného pobytu se žáky z Höxteru, a tak se celá třída nedostala na školní výlet. Také kolektiv třídy je letos nový, a tak abychom dohnali nerealizovatelný školní výlet a lépe se poznali jako nová třída na vyšším gymnáziu, vyrazili jsme na prodloužený víkend do Krkonoš.

Ve škole jsme dostali jeden den volna, a tak jsme mohli odjet už ve čtvrtek 17. 9. hned po vyučování. Cesta linkovými autobusy byla strastiplná, protože dálnice na Mladou Boleslav byla totálně zacpaná kvůli autonehodě a ani provoz po okresních komunikacích nebyl zrovna nejrychlejší. To způsobilo, že nám ujel přípoj ve Vrchlabí. Čekání na další spoj jsme si zpříjemnili zmrzlinou, ale další autobus měl jednu vadu, jel jen do Svobody nad Úpou a my jsme potřebovali do Horního Maršova, kde už nás čekali s večeří. Naštěstí pan majitel penzionu byl tak obětavý, že pro nás dojel a autem nás po částech odvozil. Dobrodružná cesta byla zakončena dobrou večeří a ubytováním v příjemných pokojích.

kvinta-v-krkonosich_15.jpg

Další den jsme se před obědem prošli po Horním Maršově, nakoupili laskominy (doporučuji místní sýrárnu), a protože se udělalo krásně, dali jsme koupel v bazénu. Po obědě jsme vyrazili na výlet pod Černou horu, vylezli na skály jménem Modré kameny, odkud je nádherný výhled do kraje a u Modrokamenné boudy jsme se vrátili do dětství skákáním na trampolíně, houpáním na houpačkách a odpočinuli si. Asi jsme někde zakopli o bludný kořen, protože když jsme se vrátili do Maršova, zjistili jsme, že Maršov není Maršov, ale Svoboda nad Úpou, a tím se nám výlet obohatil o poznání nového místa, a také lehce prodloužil. Nevadí, alespoň nám lépe chutnala večeře.

Sobota byla ve znamení celodenního výstupu na naši nejvyšší horu. Počasí nám přálo (i přes pesimistické prognózy), svítilo sluníčko a dalo se jít v krátkých rukávech. Autobusem jsme se přiblížili do Velké Úpy, kde začalo naše stoupání k vrcholu Sněžky. Mezníkem na strastiplné cestě byly Růžohorky – chata s farmou, domácími koktejly, jogurty, krkonošským kyselem, bramboráky… S plnými žaludky jsme trochu ztěžka pokračovali dál. Sněžka s koncem nové lanovky a budovami už byla na dohled. Nahoře u Poštovny jsme se doslova svalili na prohřátou zem a odpočívali. Nakoupili jsme pohledy, suvenýry, fotili a akumulovali sluneční energii. Lidí bylo „jak na Václaváku“, ale není se čemu divit. Kolik takových krásných a teplých dní nám ještě podzim přinese? Pokochali jsme se pohledy a výhledy a pro sestup jsme zvolili cestu Obřím dolem, kde jsme dole narazili na ohrady s domácím zvířectvem. Prasata, kozy, ovce, to bylo nečekaně pro kvintu úplné dobrodružství. V Peci pod Sněžkou jsme si dali zmrzlinu a autobusem dojeli do penzionu na večeři.

kvinta-v-krkonosich_81.jpg

V neděli jsme se šli ještě projít po okolí. Je tu krásná křížová cesta s kaplí svaté Anny, studánka s (možná) léčivou vodou a krásný les. Cesta do Prahy už nebyla tak dobrodružná, byla úplně normální, ale to nevadilo. Zážitků máme dost.

Další spoustu fotek najdete ve fotogalerii.