Zeměpisná pohádka

Zeměpisná pohádka

V hodinách zeměpisu se i nadále věnujeme souvislostem a snažíme se propojovat předměty v rámci mezipředmětových vztahů. Jednou z velice zdařilých pohádek pro děti se zadáním: „Napiš pohádku na téma: Jihovýchodní Asie.“, byla pohádka od Aničky Velát ze sexty, které tímto děkuji za svolení k uveřejnění pohádky a za perfektně odvedenou práci, v které dokázala propojit znalosti z probírané látky na téma JV Asie a sociální kompetence. Výborně použila ponaučení, že to co na světě máme, si musíme chránit, ale hlavně bychom si všeho, co máme, měli vážit.

O životě na Filipínách

Žil byl chlapec jménem Myanmar, který byl pojmenován podle slavného severního cípu Barmy, který má téměř 6000 m n. m.

Jeho rodiče jej vychovávali jako hodného, ctižádostivého a pracovitého chlapce. Žili na ostrově Jihovýchodní Asie, na Filipínách. Jeho maminka prodávala ty nejrůznější druhy koření, které místní lidé využívají pro nejrůznější pokrmy. Jeho tatínek byl prostý zemědělec, který využíval úrodných nížin k pěstování rýže a pochutin, které pak s maminkou prodávali ve stánku v hlavním městě, v Manile.

Myanmar vedl poměrně normální život vesnického chlapce. Chodil do místní školy a ve volném čase si hrál venku s kamarády či domácími zvířaty.

Jednou se však chlapec vracel z odpoledního vyučování domů a obloha se z ničeho nic zatáhla. Myanmar měl pocit, jakoby se ze světa vytratilo veškeré štěstí.

Začal foukat nesnesitelný vítr. Stromy padaly a nastal naprostý chaos. Přišlo to, čeho se místní obyvatelé nejvíce obávali, Tajfun Nock-Ten.

Myanmar se stihl schovat do domu, zalezl si pod stůl a čekal, co bude dál. Nesmírně se bál.

Volal o pomoc, avšak nikdo neodpovídal. Nevěděl, zda-li jsou jeho rodiče v pořádku, jestli se jim něco nestalo.

Po šílené noci plné strachu se chlapec probudil v sutinách, nevěřil svým očím. Jeho vesnice, domov, vše se rozpadlo jako domeček z karet.

Jakmile se začal rozhlížet, uslyšel nářek dvou jeho nejdražších lidí, maminky a tatínka. Oba byli v pořádku, jen byli velice potlučení a otřesení. V daný okamžik nezáleželo na škodách, ale pouze na tom, že to všichni přežili a byli opět spolu.

Poté, co se místní začali vzpamatovávat, začali lidé odklízet nepořádek a sutiny, co tajfun Nock-Ten napáchal. Napočítali velké množství škod, ale poté jim došlo, že nikdo nezahynul a to je mnohem důležitější a tak byli šťastní, že jsou naživu.

Občas je nutné si uvědomit, že v životě není důležitý majetek, ale naši blízcí a naše vlastní zdraví. To je vše, na čem doopravdy záleží. To si pamatuj!

Zeměpis, pohádka pro děti – Anna Velát, Sexta